Jan Eisner, archeolog, profesor University Karlovy, akademik ČSAV, předseda Československé společnosti archeologické, laureát státní ceny, nositel Řádu republiky.
Narodil se 26. 4. 1885 v Dolním Bradle.
Byl synem skláře Josefa Eisnera a jeho ženy Františky. V roce 1895 nastoupil do gymnázia v Chrudimi. Od roku 1903 studoval na univerzitě obor dějepis a zeměpis. 16. prosince 1908 složil státní zkoušku profesorskou a 9. července 1910 byl jmenován doktorem. Nejprve působil na různých pražských gymnáziích. Jako rakouský důstojník musel hned na začátku války nastoupit do armády. 20. listopadu 1914 byl na srbském bojišti raněn. Ze svého zranění se dlouho léčil. S armádou se dostal na Slovensko do Púchova. Zamiloval si tuto zem a zůstal jako profesor na gymnáziu nejprve v Martině a pak přešel do Bratislavy. Od 27. května 1924 působil na Universitě Komenského v Bratislavě, kde přednášel nejstarší dějiny. Vychoval první slovenské archeology a položil základ moderní slovenské muzeologii a archeologii. Vedl také první systematické archeologické výzkumy na Slovensku.
V roce 1939 se odstěhoval zpět do Prahy. Působil na Univerzitě Karlově až do roku 1958.
Zabýval se slovanskou archeologií, byl autorem vědeckých prací např. Slovensko v pravěku (1933), Děvínská Nová Ves, slovanské pohřebiště (1952), Rukověť slovanské archeologie atd. Zasloužil se rovněž o vydání sborníku Vznik a počátky Slovanů.
14. května 1955 byl jmenován čestným občanem Horního Bradla. Zemřel 2. 5. 1967 v Praze.